Zpět do léta: Procházka Římem

Dny se pomalu… No, spíš už dost rychle zkracují, slunce už hřeje jen v poledne a k večeru začíná být cítit ve vzduchu mlha a sněhový chlad. Trochu deprimující. Nebo patříte do týmu těch, kteří podzim milují? Ať už je to tak či onak, pojďme se ještě na chvíli zahřát a projít se rozpálenými ulicemi města všech měst. Třeba poznatky využijete při své příští cestě do Říma, vždyť je tam hezky od dubna do listopadu a letenky se dají sehnat za pár korun. A co víc, nyní zapomeneme na hromadnou dopravu a vypravíme se pěšky starým Římem. Připraveni? Pohodlnou obuv a jdeme na to 😉

V minulém článku jsme se osvěžili v Římské kavárně (zde) a v tom úplně prvním jsem popsala, jak jsme si zajistili cestu a jak vypadal náš první den po příletu (zde). Vyrážíme z městské čtvrti Aurelio, kde bydlí převážně Římané, směrem k Vatikánu. Vatikán je prostě místo, které zaručeně neminete při návštěvě Říma, ačkoli zrovna nemíříte do Vatikánských muzeí. Před vstupem na náměstí vás patrně budou prudit černoši a nabízet vám jakési lístky, ale vstup na náměstí je samozřejmě zdarma (o jaké lístky šlo, jsem doteď nepochopila). Uprostřed náměstí se nachází majestátní sloup a taky fontána, velmi působivé je i sloupořadí po jeho obvodu. Už v předchozím příspěvku jsem psala, že na půdě Vatikánu jsou jakési „good vibes“. To nejde popsat – ucítíte je až sami, z vlastní zkušenosti. Pokud ovšem nejde o mou vlastní sugesci :-D

Pokračujeme dál, známou ulicí a nákupní třídou Via della Conciliazione, směrem k řece Tibeře a Andělskému hradu. Po cestě jsou různá lákadla v podobě stánků se suvenýry, ty jsou ale o dost dražší než na nějakém méně rušném místě. První spočinutí může poskytnout parčík u Andělského hradu. Nachází se tam i kiosek, lavičky a nedaleko taky pramen pitné vody zdarma, což je v tomto městě skvělá věc – takřka na každém kroku si můžete doplnit zásobu vody, aniž byste platili nehorázné peníze za Evian v kiosku.

Některé vyhlášené pasticcerie nemusíte poznat jen podle TripAdvisoru, ale i podle fronty lidí, kteří se předtím o jejich vyhlášenosti na TripAdvisoru dozvěděli ;-) Čekání jsme odložili na jindy...

Z vršku Andělského hradu musí být krásný výhled, platí se ale vstup asi 10 euro. Těch jsem si radši ušetřila na prosseco a pizzu :-D. Už tady jsem popsala, jak krásnými uličkami je možné jít od Andělského hradu k Piazza Navona – tuhle procházku jsme podnikli už první den. Tentokrát ale pokročíme trochu jinam, a to k místu zvanému…

Pantheon

30 min pěšky od Vatikánu, 2,5 km

Jestli má nějaké náměstíčko v Římě velmi osobité kouzlo, pak je to určitě Vatikán, Piazza Navona a náměstí, na kterém stojí Pantheon - Piazza della Rotonda. Nenachází se zde vůbec nic esteticky rušivého (až na hlavy turistů :-D ), uprostřed je hezká fontánka a schody, na nichž se dá posedět, s výhledem na domy středomořské architektury a starověký kruhový chrám Pantheon, který patří k nejvýznamnějším antickým stavbám. Vstup do něj je zdarma a jeho návštěva je magickým zážitkem. Jestli stojí za to posedět v nějaké „lepší“ římské restauraci na těstovinách nebo tiramisu, pak určitě na tomto náměstíčku s výhledem na Pantheon.

Na náměstí se nachází krásné "benátské" stavby, asi jako v celé historické části Říma, a samozřejmě Egyptský obelisk.

Jedna z restaurací naproti Pantheonu na Piazza della Rotonda, ve které jsme poseděli při mé předchozí návštěvě Římem. Moc se toho nezměnilo.

Zástupy lidí u monumentu v červenci, ve špičce turistické sezóny.

Fontána di Trevi

8 min pěšky od Pantheonu, 650 m

…kterou už jsem sice viděla několikrát a věděla jsem, že nelze čekat nic jiného, než zástup turistů, ale měla jsem chuť na vyhlášenou Gelati (zmrzlinu), která je k dostání hned naproti fontáně. Ano, opět klasika – nepokoušela jsem se fotit ani celé náměstíčko, já ty lidi fotím tak nerada! Jestli je někde v Římě největší koncentrace turistů na m2, pak je to určitě okolí této fontány…

Španělské schody

10 min pěšky od Fontány di Trevi, 800 m

Škoda jen, že  se i tady tu koncentruje tolik turistů! Koneckonců, co jiného lze čekat v červenci? Ale když vyrazíte mimosezónně, třeba budete mít štěstí vyfotit si tenhle monument bez lidí. 

Ještě pamatuji časy, kdy jsme v klidu posedávali na Španělských schodech a užívali si výhledu na starší městskou zástavbu. Myslím, že jsme si tam snad i rozbalili svačinu… To už bohužel možné není, město platí „hlídače“, kteří rozezleně pískají na píšťalu, kdykoli se usadíte nebo snad jen opřete o zeď.

Vyškrábala jsem se aspoň nahoru a tam si prohlédla obelisk, jeden z mnoha v Římě. Popadl nás hlad a špatnou zprávou je, že poblíž Španělských schodů jen těžko seženete něco k snědku, nechcete-li navštívit restauraci, kde za sklenku vína a bagetu zaplatíte váš denní rozpočet. Horko těžko jsme nalezli jakési rychlé občerstvení a dali si tam aspoň nějaké pečivo, než jsme pokračovali dál v cestě, k další pozoruhodné památce…

Památník Viktora Emanuela II.

28 minut pěšky od Španělských schodů, 2,2 km

Pokračujeme k rozporuplné památce, která se prý místním moc nelíbí a přezdívají ji „psací stroj“, k velikáškskému památníku Viktora Emanuela II. V okolí památníků je několik obyčejných minimarketů s potravinami a taky borovicový park, který jsme neváhali využít na piknik. Sendviče za pár korun a vychlazené pivo chutnalo po mnoha kilometrech v nohách věru neobyčejně, a hlavně vás z pikniku nikdo „nevypíská“ (myslím, že se nesmí sedět ani na schodech vedoucích k památníku). Občerstveny, vyrazily jsme na vrch památníku, ze kterého je krásný výhled na Řím – a hlavně zdarma. A co víc, nachází se tam i toalety zdarma 😊.

Výhled z vršku památníku Viktora Emanuela II. Vpravo Forum Romanum a Colosseum.

Piknik v borovicovém parku u památníku. Nevím, jestli touto fotkou holky potěším :-D

Colosseum

1,3 km od památníku, 15 min

Další štací je Colosseum. Cestou míjíme Forum Romanum – známou památku, kterou moje kamarádka jednoduše nazvala „rozvaliny“ 😊. Jedná se o vykopávky původního náměstí z dob dávno minulých, kde se konaly slavnosti, triumfální průvody, soudy, volby i trhy. Kolem tohoto náměstí (ještě několik set let před Kristem) začaly vznikat baziliky, chrámy, vítězné oblouky a řečniště, které teď tvoří současné "rozvaliny". Většina z nás už ve Foru Romanu dříve byla (musí se platit vstupné), stejně tak jako uvnitř Colossea. Pokud ale míříte do Říma poprvé, určitě si přes internet kupte vstup a neváhejte se podívat do Colossea a navštivte i Forum Romanum, určitě to stojí za to – hlavně představit, co všechno se v tom prastarém stavení v dávných dobách odehrávalo.

Trastevere, čtvrť klidu a dobrého vína

3 km od Colossea, 37 min

Tak, a tím plejáda těch „must vizit“ z mého pohledu končí. V Římě je samozřejmě nepřeberné množství bazilik, katedrál, chrámů, kostelů, kostelíků, výstav a dalších možností, co navštívit, já jsem ale takový „maraton po katedrálách“ už kdysi absolvovala a nepamatuji si z nich vlastně nic; do paměti se mi spíš vryje hezký výhled, příjemná procházka a nejznámější dominanty Říma. Pokud tedy nesoutěžíte v počtu navštívených chrámů, doporučuji k večeru něco lepšího, a to navštívit čtvrť Trastevere na protějším břehu řeky Tibery...

Některá místa k posezení jsou velmi svérázná...

Jeden z mála kostelů, který jsme navštívili, a přesto netuším, o který jde. Zaujal mě ale interiér...

Přešli jsme most Ponte Garibalni a vybrali příjemnou restauraci s nepřetaženými cenami, Carlo Menta. Objednali jsme pizzu, džbánek vína a pak ještě tiramisu, a hlavně jsme si konečně odpočinuli. Neskutečně mě totiž pálily nohy (navzdory pohodlným sandálům), a kilometry nasbírané od rána od ubytování už byly docela znát.

Čtvrť Trastevere má kouzlo malé vesničky (před sto lety). Bez neonových nápisů a turistických lákadel.

V Římě to žije do pozdních večerních hodin, je běžné jít do restaurace na jídlo i kolem desáté.

Tuto čtvrť je nejlepší navštívit k večeru, za soumraku. Vybrat nějakou příjemnou restauraci, objednat víno a skvělou pizzu a užít si trochy klidu bez zástupů turistů. Oprýskané domky, který už pamatují nejedno staletí, jsou velmi tajuplné, v restauraci vás nebude čekat turistické „pozlátko“ a pastičky v podobě předražených drinků. Jediným úskalím je, dostat se pak z této čtvrti domů, když se u toho drinku pozdržíte. Nás pak ještě čekala pěkně dlouhá štreka do čtvrti Aurelio, takže jsme před sebou měly dalších asi 5 km cesty!

Zpáteční cesta, malé zastavení u řeky...

Vše ale samozřejmě dobře dopadlo (jak jinak), jen si dávejte pozor na plánování tras na mapy.cz, zejména když vás navedou přes parčík; mnohé parky ve velkých městech se na noc zavírají (něco podobného se nám stalo i v Londýně), takže pokud trasa vede přes nápadně zelenou oblast v mapě, tedy patrně přes park, a zároveň jde o jedinou nejbližší možnost pro pěší, můžete se pak dostat do pěkné patálie a „zajít“ si ještě pěkných pár km, budu-li brány parku zavřené. Což pozdě večer, po nějakých 25 km chůze, už vážně nechcete…

Vatikán (bazilika sv. Petra) večer, překrásná podívaná

Čeho si na Římě cením a malý výlet k moři v příštím příspěvku! 

Co vy a Řím? Už jste tuto krásnou metropoli navštívili, teprve se chystáte anebo vás vůbec neláká?

Hezké dny přeje

Elza

Chalupářský „brunch“? Smaženice z bedel!

Už tu dlouho nepřistál recept na nějaké bezmasé jídlo. No, vlastně ani na tenhle si nemohu osobovat právo; vaření se zhostil můj táta, který ale umí ty nejlepší bedly na světě! Celý proces jsem zdokumentovala a nyní je asi poslední možnost letošního roku, vychutnat si naše jedinečné „plody lesa“. Právě je jich fůra, tak si je o víkendu seberte 😊 Bedly totiž mají jedinečnou výhodu – rostou převážně na loukách a pro svou barvu jsou dobře vidět, takže si je můžete "vyhlídnout" i z auta. A víte, že jsou nejen dobré, ale taky zdravé?

Levný a vydatný brunch/oběd/večeři připravíte za 25 minut následovně:

• Přesvědčte se, že jste sebrali bedly, a ne třeba Vochomůrky. Já osobně se splést nemůžu, stejně jako každý, kdo bedly sbírá a konzumuje od dětství. Pokud jste ale začátečníci, zkonzultujte raději svůj „úlovek“ s odborníkem 😊
• Vyberte pouze hezké kousky s alespoň částečně zavitým kloboučkem (ty roztažené nebo dokonce obrácené jako deštník v protivětru jsou už totiž na louce nějaký ten pátek). Že je houba stará poznáte také podle toho, že je vnitřek nohy ztmavlý.
• Odstraňte nohy (nebo podhoubí? – to se mi vždycky pletlo, mykologové se asi zděsí), konzumují se jen klobouky. Důkladně je opláchněte a poté nakrájejte. Počítejte s tím, že houby se po tepelné úpravě zmenší asi na 20 % původní velikosti, takže množstvím nešetřit.

• Vložte na pánev, zapněte sporák, vydatně posolte. Nepodlévejte! – houby po zahřátí pustí vlastní šťávu, jsou-li dostatečně posolené. Přiklopte a nechte dusit cca 7 minut.

• Následně odklopte a za občasného míchání nechte vypařit část šťávy. Přidejte máslo (min. 50 g) anebo rostlinné máslo (např. Ramu s máslovou příchutí) a smažte do té doby, než se na některých kouscích začne tvořit zlatavá kůrka.

• Přidejte vajíčko, dle chuti a množství strávníků libovolný počet ks. My měli bedel tentokrát dost, tak stačilo jen jedno.

• Vajíčko se speče a je hotovo!

Podávejte čerstvým chlebem a libovolnou oblohou, ale lehkou oblohou. Tohle jídlo je díky máslu nebo rostlinnému tuku, případně vajíčkům docela těžké samo o sobě, takže nedoporučuji přidávat sýr, ořechy ani žádné další pochutiny. A radši je nejezte na noc, jinak vás budou strašit ve snech ;-). Ale je to ňamka, co říkáte? Chápu, že někomu připadají houby nechutné, ale nikdo takový doufám tento recept nečte. Mně třeba vůbec nechutnají ty "slizké" houby (například klouzky, no fuj) a moc nemusím ani houby v omáčkách. Smaženice z bedel nebo lišek, to je ale jiná liga :-). 

A víte, že bedly jsou zdraví prospěšné? Obsahují antioxidační flavonoidy, proteiny, látky podporující imunitu i specifický druh vlákniny, která čistí střeva. Navíc jsou na loukách a na krajích lesa většinou 100 % bio 😊, takže myslím, že lepší než žampiony pochybného původu (i když na ty taky nedám dopustit). A i tou procházkou uděláte kus práce pro na svém zdraví a psychické pohodě ;-).

A jestli chcete, dejte mi vědět na instagramu, jestli jste se do bedlové smaženice o víkendu pustili a jak vám chutnalo.

Hezký předposlední říjnový víkend přeje

Elza

Podzimní Praha (a jak se tam zabavit i v dešti)

Žádná cesta není zbytečná, ani když počasí moc nepřeje. O tom jsem se znovu přesvědčila, když jsme začátkem října vyrazili na tři dny do Prahy. Jen tak, prostě na výlet – odpočinout si, inspirovat se „pražskými vlivy“, jak nazývám tu specifickou pražskou příchuť, dát si dobrý kafe, koupit něco hezkýho a přiměřeně se unavit typickým shonem. Kde jsme sehnali to nejlepší ubytování a jak si upravit program, abyste si Prahu užili i v deštivém počasí? Čtěte dál :-) 

Strategické ubytování

Nedávno jsem dostala dotaz, jak se v Praze shání ubytování. Je zvláštní, že vždy, když jsem si chtěla udělat výlet do našeho hlavního města, primárně jsem zjišťovala, „u koho přespat“. Když padla možnost nocovat u příbuzných nebo přátel, obvykle jsem výlet odložila nebo zrušila. A proč vlastně, říkám si? Příbuzným jsem totiž často za poskytnutí jednodenního noclehu dovezla milodary v hodnotě cca 500 Kč, a za tuto cenu se ubytujete v lecjakém luxusnějším hotelu. Když jedu do zahraničí, jak to řeším? Přece přes booking nebo AirBnB, tak proč si tuto možnost pohodlně nezvolit i při cestě do Prahy?

Ubytování pro tři osoby jsem hledala asi týden předem na booking.com. Původně jsem chtěla vybrat místo přímo v mé oblíbené čtvrti Vinohrady, případně na sousedním Žižkově. Prioritou byla vlastní koupelna a vlastní vchod, čímž se nabízené možnosti značně zúží. „Hromadných“ a komunitních ubytoven za pár korun zejména pro studenty je ve velkém městě nepřeberné množství, zas takoví odvážlivci ale nejsme. Hezký byteček v ceně 4 000 Kč pro tři osoby za tři noci mi někdo vyfoukl doslova před nosem, a ostatní možnosti se mi moc nezamlouvaly. Nakonec jsem zvolila docela nouzovku, a to velice průměrně vyhlížející EA hotel Jasmín ve čtvrti jménem Libeň. Cena 300 Kč/osobu na noc i se snídaní se mi zdála docela podezřelá a čtvrť se mi taky nezamlouvala, nakonec se ale vše ukázalo jako skvělá volba, kterou při příštím výletu do Prahy určitě zopakuji. Všude čisto, teplo, klid a snídaně prostě vynikající! Další výhodou bylo, že nám na recepci nabídli celodenní jízdenku za pouhých 50 Kč/osoba/den, mohli jsme proto celé tři dny neomezeně a svobodně cestovat za pár korun. Rozhodnutí vybrat "horší" hotel se překvapivě vyplatilo.

Cesta z nádraží na ubytování věru netradiční trasou :-) Mapy.cz, díky!

Hotel je nedaleko o2 arény (1 km), Divadla Pod Palmovkou (2 km), v docházkové vzdálenosti je také Libeňské nádraží (1 km) a samozřejmě autobusová zastávka Skloněná (100 m). Za pár minut se autobusem dostanete na Floru, kde si něco koupíte v OC 😊 anebo přestoupíte na metro A, odkud máte celou Prahu na dosah ruky.

Ten nejlepší výhled na Žižkově

Výlet jsme započali zcela neskomně famózním výhledem, který si užijete, i když zrovna počasí nepřeje. Na Žižkovskou televizní věž jsem kupovala lístky dopředu, rovněž přes booking. Když si totiž koupíte ubytování na bookingu, rovnou vám portál nabídne v dané destinaci značné slevy na různé turistické atraktivity, výstavy apod. Toho jsem neváhala využít, sleva to byla docela značná. Z ubytování v Libni jsme se k Žižkovské televizní věži dostali příjemnou procházkou (2 km). Není vždy snadné odhadnout podle mapy cestu, kudy se dá projít a kudy ne, zadala jsem si proto trasu pro pěší, která nás vedla přes lesík Krejcárek. Cestou mírně poprchávalo, přesto se šlo hezky a člověk si okolí víc užije, než přes zapatlané sklo tramvaje.

Mohla jsem si odpustit tuto obligátní fotku? :-) 

Výhled to byl navzdory oblačnosti famózní. Na vršku nebylo tolik lidí, takže jsme si celý prostor v klidu obešli, fotili se :-D a prohlédli si pražské dominanty z krásného nadhledu. Udivila mě blízká zeleň Olšanských hřbitovů, zejména jejich rozloha – takhle z výšky si člověk teprve uvědomí, jak veliký hřbitov to je. Paradoxně leží v přímém sousedství paláce Flora…. Že by střet dvou světů?! (Když jsem o něco později seděla ve druhém podlaží OC Flóra po večeři v moderní salaterii UGO, skrz neonové nápisy prosvítaly obrysy křížů. Zajímavé…)

Všimněte si těch odrazů. Jako kdyby něco doslova reflektovaly...

O patro níž jsme si dali kafe v místní kavárně. V této části se nachází i restaurace a dokonce ubytování – byla jsem svědkem check-inu zahraničních hostů, kteří se rozhodli nocovat 200 m nad Prahou. Vada na kráse je ta, že když sjedete o patro níž do kavárny, už vás výtah nepustí nahoru na vyhlídku, čehož jsme litovali; chtěli jsme vidět ještě Prahu po setmění, nasvícenou, tak snad jindy.

Výhled z kavárny o patro níže.

Procházka po Vinohradské

Když pominu, že Vinohradská je dost rušná silnice, která odděluje Žižkov od Vinohrad, jde o docela zajímavou nákupní a pěší zónu. Když se vydáte směrem dolů, tedy od Olšanských hřbitovů směrem k centru, potkáte několik zajímavých a vyhlášených kaváren (oblíbená je například Erhartova cukrárna s dlouhou tradicí), dům nábytku Strnad (známý z dokumentu Manželské etudy, mají tam stylové kousky nábytku a dekorací) a také rozmanité a originální podnikatelské záměry malých obchodníků. A hlavně, nakonec dojdete na náměstí Jiřího z Poděbrad, což je velice hezký cíl!

Trhy a kostel na Jiřáku

…protože na tomhle náměstí (krom toho, že je velice krásné) se přes sezónu nepřetržitě konají farmářské a gastronomické trhy. Na každém kroku je nějaké lákadlo, ať už máte chuť na čerstvý štrůdl, poctivý cheesecake, pivo nebo nějakou sezónní specialitu, či chcete pořídit čaj přímo od bylináře, přírodní dekoraci do domácnost nebo prostě jen nasát atmosféru venkovního trhu. Určitě vás zaujme také avargandní kostel, který dominuje náměstíčku. Má asi ty největší hodiny, jaké jsem vůbec na kostele viděla.

Prostě CafeFin!

A až se budete chtít schovat do tepla, zkuste CafeFin – ale pozor, v době oběda bývá dost často obsazeno. Je to famózní kavárna se skvělým kafem a ještě lepším avotoastem. Nebo naopak? :-D Jde o ideální místo na brunch, do 12 hodin tu dostanete ten nejlepší avotoast v Praze. No nevypadá úžasně?

Pokud nepůjdete z Vinohradské, ale pojedete metrem, vystoupíte na trase A na náměstí Jiřího z Poděbrad, a kavárnu budete mít prakticky přímo před sebou (na levé straně při pohledu ke kostelu). Fajn tip je také mamacoffee, kde jsem nic k snědku nevyzkoušela, ale dala si stejně tak dobré soya cappuccino. Prostory jsou to malinkaté, ale útulné a s jistým kouzlem a šmrncem.

Kdo je taky cappucino lover jako já? :-D Tohle je se sójovo-kokosovým mlékem, a přesto se jim pěna povedla.

Útulná kavárna mamacoffee na Jiřího z Poděbrad

Podvečerní procházka starou Prahou

Našla jsem způsob, jak si užít historickou Prahu bez křečovitého proplétání se skupinkami zájezdů. A to – vyjít si tam k večeru! Když se stmívá, hromadné zájezdy už mají většinou rozchod a do ulic vyráží rozptýleně ti, kteří chtějí nasát jedinečnou atmosféru. Už také nikdo tolik nespěchá, a jak se rozsvěcí pouliční lampy, okna a světla malých obchůdků, genius loci nabírá zcela jiný nádech, než za ostrého denního světla. Najíst se dá v centru už v kdejakém řetězci rychlého, ale i zdravějšího občerstvení (například Bageterie Boulevard, kde jsme bohatě za 100 Kč večeřeli my), takže nemusíte platit tu stovku za lžíci polévky v pochybné putyce pro turisty.

Uličky Starého města za soumraku mají atmosféru skoro jako někde ve Středomoří.

Je zajímavé projít nejen Staromák, ale i spletité přilehlé uličky, do kterých se jen tak nedostanete, a dívat se kolem sebe. Nakonec vás ale stejně cosi táhne Karlovou ulicí ke Karlovu mostu (jako kdybyste ho neviděli už tolikrát), odkud můžete pozorovat výletní lodě, na jejichž střechách hosté hodují. A když přejdete Karlův most a k Hradu už se vám nechce, hezká a netradiční procházka je po Kampě nebo Cihelnou ulicí k Valdštejnské jízdárně. A tam se také, krom útulných hospůdek s venkovním posezením, nachází „vlez“ na metro A (Malostranská). Takže když posedíte v jedné z hospod, můžete se rovnou dopravit na ubytování bez složitého hledání stanice. :-) 

Hospůdka v Cihelné ulici s celoročním venkovním posezením

Letná aneb Praha zase trochu jinak

Pokud zrovna neprší a chcete si užít trochu přírody a hlavně famózního výhledu, doporučuji dopravit se na zastávku Hradčanská. Jestli vás ještě neomrzel Pražský hrad, udělejte si tam malou zastávku (pro mě bylo nově objevené místo Daliborka, pevnostní věž na konci Zlaté uličky), jinak pokračujte směrem k Letenskému profilu (víte, že se jedná o naleziště trilobitů?), a dál k vyhlídce, odkud je nádherný výhled na Prahu.

Když půjdete podél vrchu Letná, neminete další krásné výhledy na řeku, Josefov a Staré město pod vámi. A docela se projdete, tato trasa po „hřebenu“ Letné má bezmála 4 km! Budete také míjet takzvaný „Stroj času“, tedy kyvadlo dominující středu Letné, a nakonec dojdete k Letenskému zámečku. Když budete mít štěstí, cestou potkáte otevřený kiosek, kde si můžete dát něco na zahřátí (nebo ochlazení). Mimochodem, v těchto končinách se nachází několik muzeí (např. Zemědělské, Národní technické, Expo 58, Muzeum her a taky Muzeum kávy). Takže pokud počasí zrovna nepřeje a ještě není úplně pozdě, můžete si rovnou „odpočinout“ v muzeu a obohatit se na duchu.

Plácek pod "Strojem času", stejnou fotku mám tuším z března 2018...

Odpočinek „na kultuře“

Praha je skvělá v tom, že „blbé počasí“ je sice smůla, ale můžete si zařídit alternativní program. Krom muzeí se nabízí škála různých výstav a galerií. Já se například už dlouho chystám do Národní galerie, ale vždy jsem tak zaneprázdněna dalšími cíly, že to prostě nejde stihnout :-D. Myslím si totiž, že na návštěvu Národní galerie je potřeba vyhradit si alespoň 3 hodiny, zejména ve Veletržním paláci v Holešovicích. Tak příště, snad to stihnu ještě letos.

Z té "kultury" jsme tentokrát navštívili Divadlo Pod Palmovkou (docházková vzdálenost z ubytování v Libni), a to tragikomedii s Langmajerem v hlavní roli. Lístky jsme kupovali asi týden dopředu přes internet, a měli jsme štěstí na poslední tři. Hra mě kdovíjak neuchvátila, ale bylo to příjemné zpestření a zakončení dne. A pokud jste příliš unavení na intelektuální činnost a zušlechťování ducha na výstavách či muzeích, vždy si můžete zajít do kina takřka v jakémkoli obchodním centru.

Nakupování…

Co by to bylo za výlet do Prahy, když si nic nekoupíte? :-D No jasně, pokud bydlíte ve větším městě, jste zvyklí na široké spektrum obchodů. Já ale bydlím v městečku z omezenými nákupními možnostmi, takže si ráda užiji luxusu, že navštívím své oblíbené řetězce, jak například Lush, Manufaktura nebo obchůdky s kvalitními čaji. Takhle jsem si například spontánně koupila kvalitní sáčkové čaje, sedmikráskový krém z Manufaktury a originální zápisník zapínací na magnet se zlatými deskami, což mi udělalo velkou radost. Do Lushe jsem se tentokrát bohužel nedostala, takže o důvod víc jet ještě do Vánoc znovu :-D). A neminula jsem ani tradiční obchůdky; zajímavý byl třeba ten s perníčky, kde to krásně vonělo, protože je pekli přímo v obchodě.

A palác knih na Václaváku? Na to vám ty tři hodiny možná taky stačit nebudou :-D A to nemluvím o množství antikvariátů. Opravdu zajímavé knihy mají poblíž Národní, ve Spálené ulici 53. Kdybych měla víc času, zaseknu se tam dost dlouho. Proč jen ten čas v Praze tak rychle utíká?! A proč je ten článek už tak dlouhej? :-D

No dobrá, všechno hezké jednou končí.

To je z mého výletu vše, užívejte podzimu, nenechte se jím odradit a CESTUJTE!

Elza